Friedl (Frederika) Dicker-Brandeis

30. 7. 1898, Vídeň — 9. 10. 1944, KL Auschwitz-Birkenau

(Česky též: Bedřiška Brandeisová) Malířka, architektka a návrhářka interiérů spojená s výtvarnou skupinou Bauhaus. V terezínském ghettu pořádala hodiny kreslení pro místní děti, které se postupem času proměnily v terapeutické dílny.

Narodila se v roce 1898 ve Vídni do chudé židovské rodiny. Její otec pracoval jako obchodní příručí; matka Karolina zemřela v roce 1902, a její smrt měla intenzivní vliv na pozdější život umělkyně. Po absolvování studia umělecké fotografie a získání prvních zkušeností v loutkovém divadle začala studovat na vídeňské Škole uměleckých řemesel (pozdější Akademii užitého umění), kde navštěvovala semináře kresby vedené Franzem Cižkem. Mezi její tamější mentory patřil i Johannes Itten, malíř a pedagog svou tvorbou spojený s výtvarnou skupinou Bauhaus. V roce 1936 se provdala za vyučeného stolaře Pavla Brandeise.

V roce 1942 byla společně s manželem deportována do ghetta v Terezíně, kde začala pomáhat s pořádáním tajných vzdělávacích kurzů pro děti a vést přednášky z dějin umění. Umění vnímala jako způsob vyjádření obtížných emocí, a zejména jako pomocnou ruku při porozumění dětského vnímání a citů. Kresby terezínských dětí byly objeveny až po válce a staly se světoznámé, a Brandeisové metodika práce s dětmi měla velký vliv na rozvoj arteterapie neboli léčby prostřednictvím umění.

V září 1944 byl její manžel deportován do KL Auschwitz-Birkenau, načež se Bedřiška (Friedl) přihlásila hned do následujícího transportu, aby se s Pavlem mohla opět setkat. Zatímco Brandeis válku přežil, ona sama zemřela ještě v roce 1944.

Životopis

Friedl (Frederika) Dicker-Brandeis

30. 7. 1898, Vídeň — 9. 10. 1944, KL Auschwitz-Birkenau

(Česky též: Bedřiška Brandeisová) Malířka, architektka a návrhářka interiérů spojená s výtvarnou skupinou Bauhaus. V terezínském ghettu pořádala hodiny kreslení pro místní děti, které se postupem času proměnily v terapeutické dílny.

Narodila se v roce 1898 ve Vídni do chudé židovské rodiny. Její otec pracoval jako obchodní příručí; matka Karolina zemřela v roce 1902, a její smrt měla intenzivní vliv na pozdější život umělkyně. Po absolvování studia umělecké fotografie a získání prvních zkušeností v loutkovém divadle začala studovat na vídeňské Škole uměleckých řemesel (pozdější Akademii užitého umění), kde navštěvovala semináře kresby vedené Franzem Cižkem. Mezi její tamější mentory patřil i Johannes Itten, malíř a pedagog svou tvorbou spojený s výtvarnou skupinou Bauhaus. V roce 1936 se provdala za vyučeného stolaře Pavla Brandeise.

V roce 1942 byla společně s manželem deportována do ghetta v Terezíně, kde začala pomáhat s pořádáním tajných vzdělávacích kurzů pro děti a vést přednášky z dějin umění. Umění vnímala jako způsob vyjádření obtížných emocí, a zejména jako pomocnou ruku při porozumění dětského vnímání a citů. Kresby terezínských dětí byly objeveny až po válce a staly se světoznámé, a Brandeisové metodika práce s dětmi měla velký vliv na rozvoj arteterapie neboli léčby prostřednictvím umění.

V září 1944 byl její manžel deportován do KL Auschwitz-Birkenau, načež se Bedřiška (Friedl) přihlásila hned do následujícího transportu, aby se s Pavlem mohla opět setkat. Zatímco Brandeis válku přežil, ona sama zemřela ještě v roce 1944.

Majitelem obrazových materiálů je Židovské muzeum v Praze.

kreativita