Gertrud Kolmar

10. 12. 1894, Berlín — březen 1943, KL Auschwitz-Birkenau

Německy píšící básnířka a prozaička, představitelka modernismu. Její tvorba se vyznačuje pocity osamělosti a odcizení. Dominují v ní ženské a zvířecí postavy, a rovněž motivy spravedlnosti a spásy.

Narodila se v Berlíně 10. prosince 1894 do asimilované německo-židovské rodiny. Jejím bratrancem byl filozof Walter Benjamin. Studovala na soukromých ženských školách, mj. na zemědělské škole pro ženy. Absolvovala seminář pro učitelky cizích jazyků. Její otec, Ludwig Chodziesner, působil jako právník. Byl to právě on, jenž dceru přesvědčil, aby začala vydávat svou poezii. Gertrud debutovala v roce 1917 sbírkou Im Herbst (Na podzim). Její umělecký pseudonym „Kolmar” pochází z německého názvu velkopolského městečka Chodzież, odkud pocházela rodina jejího otce.

V roce 1938 vyšla její básnická sbírka Die Frau und die Tiere (Žena a zvířata), a to v židovském nakladatelství Erwina Löweho, pouhé dva měsíce před jeho násilným uzavřením během tzv. Křišťálové noci. Její tvorba se vyznačuje pocitem osamělosti a odcizení, především ve verších, které se zabývají motivy spásy, spravedlnosti a proměny, a v nichž se to hemží ženskými a zvířecími postavami. Její poezie je často srovnávána s díly francouzských symbolistů, ovšem Gertrud lze prohlásit rovněž za představitelku modernismu, důkazem čehož je inovativní a individuální forma jazyka, který používá. Kolmar je rovněž autorkou několika próz: románu Eine jüdische Mutter (Židovská matka, 1931) a povídky Susanna (1940).

V polovině roku 1941 byla nuceně nasazena na práce v říšské zbrojovce. 27. února 1943 ji zatklo SS a hned 2. března téhož roku byla odeslána „transportem na Východ“ do KL Auschwitz-Birkenau. Předpokládá se, že během jejího zatčení a procesu deportace došlo k likvidaci její korespondence a veškerých osobních dokladů. Přesné datum jejího úmrtí tak není známo.

 Thoughts

translated into English by Andrzej Słomianowski

I’d like to sit at your bedside, very quietly,
as a humble mother
by her sick child.
There’s nothing I’d want to know, what I want is
to remain silent,
merely showing
how much I love you.

But if I came as a woman, people
would ill-treat me.
I’d rather transform
into a big, beautiful dog
with silken hair.
I’ll find your house, scratch
hard on the door until you open.
Then, quietly, I’ll curl up on the carpet
in front of your bed
and I lie there,
my ears between my paws.
When someone comes, I’ll growl;
but when we’re alone,
I lift my head now and then and I’ll look
at you for a long time
with wise, faithful eyes