Josefa Metz

19. 10. 1871, Minden (Německo) – 13. 2. 1943, ghetto v Terezíně

Psaní pro Josefu znamenalo celý život. Přezdívalo se jí „básnířka dětské duše“. Psala texty určené dětem, ale také prózu a divadelní hry, které se hrály v rozhlase a inscenovaly na divadelních jevištích. Byla spojena s městem Bielefeld, kam se po celý život vracela.

Josefa Metz se narodila v roce 1871 v městečku Minden (v dnešním Německu) jako nejmladší ze sedmi dětí soudce a právníka Philippa Metze a jeho vzdálené příbuzné, Elviry Metzové. V roce 1879 se rodina přestěhovala do nového domu v nedalekém Bielefeldu, který postavil jejich otec. Philipp Metz zemřel v roce 1887 na srdeční selhání, načež byla Josefa přinucena odejít ze soukromé dívčí školy. Jeden z jejích bratrů, Joseph, zemřel ještě před jejím narozením, další bratři Ernst Elias a Hans Armin studovali práva, Berthold emigroval do USA. Nejsou známy osudy jejích sester Rechy a Pauly.

4. května 1894 se Josefa přestěhovala do Berlína. V roce 1909 žila v Mnichově. Do roku 1918 se ještě několikrát stěhovala, ale vracela se pravidelně do Bielefeldu, kde se v podkrovním pokoji rodného domu věnovala psaní. V roce 1903 vyšla v Berlíně její první kniha pro děti Didi und Konsorten(Didi a spol.). Příjem ze čtení této knihy pro veřejnost (mj. v místním Beethovenově sále) jí umožnily nashromáždit prostředky, které následně poukázala na pomoc dětem s poruchami intelektu. V roce 1908 se uskutečnila vídeňská premiéra jejího dramatu Den König drückt der Schuh(Krále tlačí bota), která byla poté inscenována i v Bielefeldu (1908) a Karlsruhe (1913).

V roce 1916 se seznámila s Arthurem Schnitzlerem, jedním z klíčových představitelů vídeňského modernismu. V témže roce Josefě vyšla novela Wehrlose (Bezbranné), od níž lze vystopovat výrazný zlom v tvorbě Josefy Metz. V dalších svých textech se věnuje tématům, jež se týkají lásky, sexuality, nevěry a role žen ve společnosti. Autorka se tehdy potýkala s finančními problémy. Nejspíš z toho důvodu přijala jednorázovou finanční dotaci z tvůrčího fondu pro spisovatele pruského ministerstva školství. Josefa tak mohla pokračovat v psaní a její texty se dokonce dočkaly rozhlasových inscenací. 23. dubna 1931 měla v Městském divadle v Bielefeldu premiéru její burleska Das Experiment (Experiment).

V únoru 1935 jí bylo kvůli židovskému původu odepřeno přijetí do všech spisovatelských svazů na území Třetí říše a bylo jí zakázáno publikovat. Její poslední vydaný text, Eva. Aus einer glücklichen Kindheit (Eva. Ze šťastného dětství), který vykazoval autobiografické rysy, vyšel roku 1937 v minimálním nákladu ve stále fungujícím židovském nakladatelství v Berlíně. V roce 1938 Josefa strávila několik dalších měsíců se svou sestrou Paulou v rodném Bielefeldu, načež se přestěhovala do Berlína. Nemáme žádné informace o jejím životě ani o bytových podmínkách během jejího pobytu v Berlíně po roce 1938. 20. srpna 1942 se spisovatelka ocitla v transportu mířícího z Berlína do terezínského ghetta, kde 13. února 1943 umírá. V úmrtním listu byl jako příčina úmrtí uveden zápal plic.

Fragment rukopisu Didi und Konsorten (Didi a spol., 1903), zapsaný rukou Josefy Metzové na soudních formulářích jejího otce. Bielefeld City Archives, fonds 200,49/legacy of Josefa Metz, no. 31