11. 1. 1903, Vítkovice (dnes část Ostravy) – 6. 10. 1944, KL Auschwitz-Birkenau
Spisovatelka píšící německy a česky, autorka básní, písní, povídek a rozhlasových her pro děti. Dětská zdravotní sestra v terezínském ghettu, kde ovšem nepřestávala tvořit.
Narodila se 11. ledna 1903 v moravských Vítkovicích (dnes městská část Ostravy) jako Ilse Herlingerová. Svou spisovatelskou dráhu zahájila tvorbou krátkých povídek pro děti, jež se brzy staly oblíbené. V roce 1930 se vdala za Williho Webera a přestěhovala se do Prahy, kde pokračovala v psaní krátkých próz pro dětské časopisy a kde začala její spolupráce pro Československý rozhlas. Cílem její literární tvorby bylo sloučit prvky všech kultur, které byly blízké jejímu srdci – tj. židovské, německé a české.
Na začátku nacistické okupace v roce 1939 se jí podařilo umístit staršího syna Hanuše do tzv. Kindertransportu mířícího do Velké Británie, a později do Švédska, kde se její syn ocitl v péči rodinné známé. V únoru 1942 byli Ilse, Willi a jejich mladší syn Tommy přesídleni do ghetta v Terezíně, kde Ilse pracovala jako zdravotní sestra v dětském špitále. Během svého terezínského pobytu napsala řadu básní v němčině, a ke dvěma z nich se zachoval i hudební doprovod.
V říjnu 1944 byl její manžel deportován do Auschwitz-Birkenau. Jelikož Ilse nechtěla, aby se rodina rozdělila, přihlásila se dobrovolně do transportu společně s Tommym. Po příjezdu do tábora byla i se synem poslána do plynové komory. Willi Weber tábor přežil a zemřel o 30 let později. I Hanuš Weber válku přežil a usadil se natrvalo ve Švédsku, kde v září 2021 zemřel. Tvorba Ilse Weber upadla na mnoho let v zapomnění. Její kvality docenila až Bente Kahan, kurátorka výstavy „Přerušené životy”, která se – s plnou podporou syna Hanuše – pustila do uměleckého zpracování jejích povídek a veršů.
Performed by Bente Kahan
English translation by David Keir Wright
Music: Bente Kahan and Dariusz Świnoga
My dear child three years have passed today
Alone you left for a world so far away
I can see you in the station there in Prague
By the open window we say goodbye
Your brown and curly head is leaning through
You cry and beg “please let me stay with you,
Please let me stay at home with you.”
To say farewell was hard for you to take
You were so little, frail and only eight
And when we had to walk home without you
I felt my heart would break in two
I’ve cried so much and wished that we were near
Still I’m happy that you are not here
I’m happy – you are not here.
An unknown woman took you as her son
She will go to heaven for what she has done.
I bless her with every breath I take
Be good and love her for my sake.
Life here is dismal now and full of fear
They took all that we owned and had so dear
Our house and home, everything is gone.
They plundered us and nothing’s left alone.
They took your train set and without remorse
Even your brother’s little rocking-horse
Even you brother’s rocking-horse.
We couldn’t keep our names, they stripped us bare
And gave us numbers round our necks to wear.
Marked like cattle, I’d bare the disgrace
If your father could live with me in this place.
Your brother cannot even stay with me
I am as lonely as one ever can be
I am as lonely, as one can be.
You’re still too little to grasp what it means
We carry the pain of loneliness in tears
Body against body in one room
Lying together in sorrow and gloom.
Are you healthy and learning well my dear?
Now no one sings you lullaby’s, I fear.
At night you’re there before my eyes
And once again I feel you at my side.
Think, when we meet again someday
You will be wondering what I say
You have probably forgotten all your German
And Swedish is too hard for me to learn
Wouldn’t that be strange? It would be fun.
All at once to have a grown up son.
Do you like to play with tin soldiers today
A real barracks is the place where I must stay.
With cold, dreary rooms and dark, damaged walls
No sun, no trees, no leaves at all.
I work here as a children’s nurse
Comforting and helping so they don’t feel worse.
I keep guard and watch them through the night
The room has just one lamp, I feeble light.
I sit in silence and protect their sleep
And every child is you, whom I can’t keep
So many thoughts and dreams that we were near
Still I’m happy that you are not here.
I’m happy – you are not here.
A thousand torments I could still endure
If a happy childhood is for you ensured
Now I must get some rest, it’s getting late
I wish that I could see you for one moment.
But dearest son, I can only write to you
Letters of longing that will not get through.
